Medicína

Medicína je věda o zdraví, stavech a chorobných procesech člověka, o způsobech léčení a předcházení nemocem. Úkolem tohoto vědního oboru je chránit a zlepšovat zdraví lidí. Opírá se o poznatky biologie, chemie, fyziky a stále více se prosazuje také informatika.

V dnešní době existují dva základní medicínské přístupy k léčbě pacienta: biomedicínský model a holistický model. Hlavní myšlenkou holistického přístupu je, že „celek je víc než prostý součet jednotlivých částí“. Naproti tomu biomedicínský model říká, že je potřeba myslet nejen komplexně, ale i analyticky.

Biomedicínský model péče si za hlavní cíl klade úplné uzdravení pacienta. Upřednostňovány jsou vždy lékařské výkony. Osobní přístup k pacientovi a jeho psychická podpora jsou zpravidla až na druhém místě. Duševním stavem se lékaři zaobírají pouze tehdy, zbude-li na to čas. Nemocné lidi je potřeba vyléčit, a pokud toto není možné, tak se model alespoň snaží o symptomatickou léčbu nebo oddálení úmrtí. Mezi výhody tohoto modelu patří jasné zadání, které se týká orientace na léčbu a kontroly nemoci. Metoda pracuje s průkaznými vědeckými poznatky a vychází z důkladné diagnostiky. Navíc je biomedicínský model péče dlouhodobě ověřený a o jeho účinnosti jen málokdo pochybuje. Hlavní nevýhodou modelu je odosobnění celkové péče. Obecně se předpokládá, že humanitní stránku péče zajistí zdravotní sestry, což se však v praxi zpravidla neděje.

Na druhé straně leží tzv. holistický přístup. Jedná se o celostní medicínský přístup, který se nesoustředí pouze na fyzický zdravotní problém, ale hledá příčiny onemocnění i v duši pacienta. Holistická léčba se zabývá celou bytostí, její tělesnou, duševní i duchovní stránkou. Na rozdíl od biomedicínského modelu je zde vyžadován osobní přístup a zkoumání různých okolností, které by mohli mít vliv na nemoc pacienta. S jistou mírou nadsázky by se dalo říci, že biomedicínský model se zaměřuje na léčbu nemoci, holistický přístup se snaží nemoci předcházet. Součástí tohoto modelu je také tzv. ošetřovatelský proces. Jedná se o pracovní metodou, prostřednictvím které nelékařští zdravotničtí pracovníci (NLZP) vyhledávají a posléze uspokojují individuální potřeby jednotlivců – pacientů.