Somatopedie

Do oboru speciální pedagogiky patří také somatopedie, která se zabývá výchovou, vzděláváním a rozvojem osob s tělesným postižením, osob nemocných nebo zdravotně oslabených.
Tito lidé se vyznačují celkovým nebo částečným omezením hybnosti. Jedná se buď o přímé postižení vlastního hybného ústrojí nebo centrální či periferní nervové soustavy. Může se také jednat o druhotné postižení, kdy je hybné ústrojí bez patologických změn a hybnost je omezena z jiných příčin – choroby srdeční, revmatické, kostní apod.

Název somatopedie se užívá od roku 1956, před tím se užíval název ortopedická defektologie. V dávných dobách byli tito jedinci společnosti na obtíž, tudíž docházelo k jejich segregaci, tedy jejich oddělování od společnosti, umísťování do ústavů, aby je nikdo neviděl. Ve středověku docházelo dokonce k jejich likvidaci. Nyní se naopak snažíme o jejich integraci do společnosti. V současné době a na základě přijetí Úmluvy o právech dítěte probíhá maximální snaha o integraci postižených dětí do zařazení do běžného života.

Cílem tohoto oboru je naučit rodinu i postiženou osobu s vadou žít, socializovat se. Používané metody a zásady se využívají speciálně při pohybové výchově.

Klasifikace pohybových vad

Jako tělesně postižený je označen jedinec, který je omezen v pohybových schopnostech v důsledku poškození pohybového aparátu nebo jiného organického postižení.

Vznik pohybových postižení

– dědičnost
– nemoc
– úrazy
– obrny
– deformace
– malformace
– amputace

U dětí je nejčastější příčinou tělesného omezení dětská obrna. Dělí se na centrální a periferní. Centrální část zahrnuje mozek a míchu, periferní obvodové svalstvo. Jednotlivé druhy se od sebe liší rozsahem a stupněm na parézy a plégie. Paréza je částečné ochrnutí a plégie je úplné ochrnutí končetiny nebo končetin. Jedná se o poruchu hybnosti a vývoje řízení hybnosti a jiných centrálních funkcí.

Také může jít o mozkové nádory. Ty mohou po operaci zanechávat vážné následky v pohybové oblasti s možností epileptických záchvatů. Poškození může být také v oblasti řeči, kdy dochází k afázii.

Dále mohou mít postižení jedinci krvácení do mozku, mozkové embolie a mozkové příhody. Je to onemocnění časté u starších lidí.

Traumatické obrny vznikají při úrazu hlavy, při kterém byla zasažena lebka a mozek. Rozlišujeme komoce, což je nejlehčí onemocnění (otřes mozku), komprese (stlačení mozku) a kontuze (zhmoždění mozku) – toto je nejtěžší poranění.

Obrna míchy vzniká při úrazu páteře s následným poraněním míchy. Čím je úraz blíže krční páteři, tím je stav postiženého závažnější. Dalším je rozštěp páteře – toto je vrozené onemocnění. Vada vzniká nesprávným uzavřením páteřního kanálu, nejčastěji v bederní části. Známe i roztroušenou sklerózu, což jsou ložiskové změny mozku a míchy. Následkem bývá porucha pohybového aparátu, zraku a řeči. Ve stáří se pak objevuje demence.
Vrozené jsou malformace – je to patologické vyvinutí různých částí těla, nejčastěji končetin.
Rozlišujeme amelie – částečné chybění končetiny, fokomelie – končetina navazuje přímo na trup a na jiné malformace. Patří sem také amputace, jinak řečeno umělé odnětí končetiny od trupu. Příčinou může být úraz, zhoubný nádor, cévní onemocnění nebo jinak neodstranitelná infekce končetiny.

Z hlediska speciální pedagogiky se hlavně zajímáme o integraci, ať školní nebo společenskou. V ČR se vlastní právní normy o integrovaném vzdělávání vyskytují až po roce 1991. Dále je velmi důležitá práce poradenství. Problematika poradenství je zakotvena ve vyhlášce č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních. V této spojitosti jsou nejdůležitějšími zařízeními pedagogicko-psychologické poradny (PPP) a speciálně-pedagogická centra (SPC).